Propast všude kolem.

22. november 2012 at 15:11 | Nyuu-chan |  Různý stavy mý hlavy
Zase jsem zpátky. Zpátky v tý nesmírně hluboký propasti, která se nade mnou uzavírá.
Nevidim kousek nebe, nic. Ani modrýho, ani s hvězdama.
Jsem tak dole, že si to snad jenom namlouvám.

Přála bych si tu mít někoho, kdo to pochopí. Úplně.
Bude to všechno cítit úplně stejně, jako já. Prozře.
Je to na mě moc složitý, na člověka, kterej svym způsobem moc složitej neni.
Má jasný hodnoty, cíle. Ví, co chce. Jenom neví, kam na VŠ.
Jenom ví, že to nikdy nebude tak, jak chce
Že nikdy nedostane, o co stojí.
Někdy by potřebovala být oceněná, za ty maličkosti, který dělá.
Za ty věci, který jsou pro ní důležitý a kterých se nedokáže vzdát.
Ví, že to nikdy nevyjde. Nikdy, jenom v knížkách a filmech, u kterých tráví spoustu času,
protože nikdo čas nemá. Dává a je jí bráno. Zpětná vazba téměř žádná.
Jenže je na konci svých sil a už nemá co nabídnout, teď potřebuje někoho, kdo jí
trochu pomůže nebo něco takovýho.
Zase se jí zdaj špatný sny.
Zkouší/ela to všechno omezit jenom na sebe, ale nejde to.
Nechápe.
Chce někam, kde jí to všechno vypadne z hlavy, jenže je zase ve fázi, kdy jí každá možná myšlenka napadá tisíckrát za den. Vidí to ze všech úhlů, myslí, že to zvládne a pak se něco stane a je z ní zase to nic, který vůbec nic nedokáže. Nedokáže se s mířit s porážkou, proti který už nebojuje jinak, než slzama.
Já to vůbec nemám těžký, třeba si to jen namlouám, třeba je to spousta krásných prosluněných dní.
Třeba taky ne.
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement