Mladý muž se starým hlasem

24. november 2012 at 0:33 | Nyuu-chan |  Psaní o životě, kterej nemám
Utíkám, jak nejrychleji to jde. Z obchodu, ze ktereého nebylo úniku se dostávám na ulici, poté, co jsem se mu vysmekla. Snažim se nedívat se za sebe, nevnímám, jeslti jde někdo kolem, chci pryč. Dostat se odsud, z toho zlého snu a už nikdy toho děsivého pána se starým hlasem nevidět. Ale v mých očích jeho obraz zůstává zachován. Jen detaily nedokážu popsat, vidím je, ale popsat je nedokážu.
Utíkám potichu, mířím nejkratší cestou do parku, ve kterém by se mohl dát najít nějaký úkryt. Už se tam přibližuju, za mnou nikdo není, nikdo neběží, nikdo kolem.
Teď ležím pod keřem, pod kterým neroste jediné stéblo trávy. Jenom hlína, brouci, žížaly, červi. To všechno se tam najednou objevilo a chtělo to lézt na mě. Pozorovala jsem to hemžení a bez jakéhokoliv vyjeknutí jsem ležela tak nehybně, jak jen to šlo. Nenajde mě, vím to. Čekám.
Za pár minut se objeví, křičí, nadává, že to tu zná, že by měl vědět, kam půjdu. CHodí sem a tam, nadává, má něco v ruce. Někdy se přibližuje, jindy jde zas dál. Pak to vzdá. Já ne, čekám do rána, než jsem vůbec schopná se pohnout. Do rána, do východu slunce.
Odcházím po svých, nezraněná, celá.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama