Rozhovor.

4. october 2012 at 16:41 | Nyuu-chan |  Různý stavy mý hlavy

A: (Přisedne na vnitřní okenní parapet)
Vidíš? Má to napsaný v očích. Je tam celá její minulost a budoucnost. Ale přítomnost v nich není, teď je zrovna někde jinde. Oči to jsou hezké, ale smutné.

B: mlčí a pozoruje.

C: (v hlavě)
Proč člověk tráví tolik času a věnuje tolik citů na to, aby zjistil, že to nikdy nebude tak, jak si to přeje? Je to tak složitý jenom u mě nebo u všech ostatních? Lidi si prostě vždycky vybíraj tu špatnou cestu, nebo spíš, tu delší, horší a s více nástrahama, místo, aby to udělali jednoduše a byli šťastní. Lidi si to všechno dělaj příšerně složitý a mě je z toho pak… venku začalo pršet. Barevný listy se komíhaj na stromech sem a tam a soutěží, který dřív spadne. Do toho zabubnuje pár kapek na parapetu a já si uvědomim, že už je podzim. Je to už ta dlouho.

A: (Nahne se k B)
Vždycky byla tak nějak mimo, ale letos už to vážn přehání. Přijde mi namyšlená, ani pozdravit někoho se neobtěžuje.

B:(Odpovídá, očima visí na C)
Třeba to souvisí s tim, co se jí honí v hlavě. Třeba přišla na něco, na co my ne! Nikdy nemůžeš vědět, co se za těma očima skrývá.

C: Přála bych si, aby se všechno povedlo. Jen, aby se to povedlo, ale bojim se teďuž úplně všeho. Každýho pohledu jinam, každýho "Co?", každýho nesmyslnýho slova napsanýho tou věcí zvanou Skype. Proč nikdy nenapíše dopis? Přála bych si to. Spíš, to potřebuju, v poslední době to je docela těžký, potřebuju vědět přesě, co cítí. Chtěla bych, aby mě poslouchal. Někdy udělal něco jinak, nějaký překvapení v tom smyslu, že mě vyzvedne ze školy, když už měl jet domů. Baví mě poslouchat, jak se baví s kamarády. A obávám se, že když se takhle směje, tak jenom s nimi. Se mnou se takhle hodně dlouho nesmál. Možná nikdy, nevím to přesně. Ale je to jiný. Navíc mě nevnímá, ani trochu. Je mi zima, víš?

A: (Sleduje C, povytahuje si kalhoty a srovnává tričko)
Dřív jsem se s ní bavila, ale jak potkala toho kluka, víš, toho tamtoho, změnila se celá její podstata. Pokud by se to takhle jednoduše dalo nazvat. Prostě je to úplně jinej člověk, kterýho totálně ovlivnil někdo, koho prostě a jednoduše poznala.

B: (Chytne obě svoje ruce najednou)
Já jí zdravim, občas. Na Facebooku si mě smazala. A jak jsem tak koukala, smazala si hodně lidí.

C: (Z okna, kouká)
Chybí mi.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Lola Lola | Web | 4. october 2012 at 18:57 | React

dneska jsem koukla ven z okna a už je fakt podzim.
už nikdy nechci vylízt ze svýho pokoje.
joa sociální sítě nejsou pro nás.

2 Nyuu-chan Nyuu-chan | 4. october 2012 at 20:11 | React

[1]: Chci taky zůstat ve svym pokoji!
Už ne.

3 Roccerka Roccerka | Web | 6. october 2012 at 18:55 | React

Ahoj .Máš moc krásnej blog, zaujaly mě tvý názory a kecíky, co tu píšeš. Zvu tě na svůj blog: Roccerka.blog.cz - taky jsem zaměřená na tyhle, řekněme pocity, co píšu na kus papíru. ;-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement