Jedno neumělecké odpoledne

21. may 2012 at 18:00 | Nyuu-chan |  Kluk z Aljašky
Yuki, jak jí všichni říkají, přichází ke svým dvěma spolužačkám. Je léto, je horko. Vlastně ještě neni léto. Pozdraví se jednoduchým "ahoj" a ptají se na všední věci. Yuki má v obličeji vepsanou příhodu dnešního rána, kdy jí někdo odcizil fotoaparát a mobil, zřejmě proto šla navštívit svoje kamarádky, aby se mohla "vypovídat". Asi patří mezi ty lidi, který potřebujou s někým mluvit, někomu vylít svoje srdce.
Jedna z holek, ta s kratšími vlasy, Alex, si hraje s malými dětmi, které sem přišly z nepříliš vzdáleného domova. Je jich 5 a všem jim je mezi 6 - 10 lety. Mezi nimi je i jedna holčička, která vypadá jako kluk. Tedy, trochu. Pokud máte ten cit, tak i po chvíli všimnete, že to je holka. Yuki nemá zrovna nejlepší náladu a trochu kouká skrz Zemi. Provrtává jí svým pohledem, který je schopen pohltit ji na celé hodiny.
Přemýšlí, přemítá o tom, co teď bude dělat. Když to ví rodiče, když to ví ona. Všichni. Všichni kolem ní. Jak se má postait před svoje rodiče a zpříma jim hledět do tváře? Za to co udělala, si zasloužila možná dokonce i bič. Nechala tašku bez dozoru a takhle to dopadlo.
Po několikaminutovém tichu rušeném výskajícími dětmi pronese: "Konečně mám důvod, najít si brigádu". A odmlčí se.
...
Po dalších pár minutách přichází holka s klukem. Holka se jmenuje Van a kluk Vincent. Pozdraví, dají se do řeči, ale Yuki je neposlouchá. To děvče je společnou kamarádkou všech, kteří tam až dosud seděli, je to taková spojka, taková holka, kterou znají všichni. Navíc ráda fotí, narozdíl od Yuki má čím. Má skvělý fotoaparát, ale fotí jím sama sebe...
Kluk je jedním z těch indie týpků, kterých tu zrovna moc nenajdete, má na sobě upnuté kalhoty, a to ještě v době, kdy se považovaly za ukázku homosexuality. Dneska tomu ani náhodou tak neni, má je každej druhej. Krom těch kalhot má na sobě košili. Má delší vlasy, hnědé oči a červené Converse kecky. Moc nemluví. Zato Van toho nakecá.
...
Povídá dlouhé minuty, o škole, o lidech, o srazech, o parties. Yuki už to začíná lézt krkem, tak se zase zasní a je ve svým malým, bezpečným světě, v úkrytu, v krunýři. Kluk se taky do hovoru nijak nezapojuje, je přemýšlivý, zádumčivý. Až děsivě moc.
...
Po dalších pár minutách Van zazvoní mobil, volá její i jeho kamarád, že prý Vincentovi přišla domů červená obálka. A odkud je červená obálka? K tomu se ještě dostanu. On je celkem vyděšený, přeci jen patří k těm zlobivějším, ale tohle by mu do karet nenahrálo. Rodiče, kterých si ale, narozdíl od většiny ostatních, váží, by na něj byli naštvaní. Loučí se s námi Van i Vincent a vydávají se na dlouhou cestu. Jak dlouhou? To Yuki netuší, ví jen, že na konci je čeká domov. Sladký domov.
...
Yuki tam ještě sedí, sedí na lavičce na sluníčku, nad řekou, pod hradem a chvíli si povídají. I přes paprsky, které ozařují lavičku a místa kolem je poměrně zima. Je to vidět, holkám, všem třem, vyskakuje husí kůže. Pozůstatek z dob dávných, minulých. Reflex.
Potom se sebere a jde zpátky, odkud přišla. Rozloučí se s děvčaty, a se svými myšlenkami prochází dveřmi ven, do svobody a přemýšlí, aniž by to věděla. Je zvědavá, jak to bude druhý den. Má být koncert.
...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement