1. kapitola, k večeru

6. may 2012 at 19:24 | Nyuu-chan |  Odi Et Amo
Nyuu-chan

Jo. Tak tenhle večer měl být rodinnej. Ze začátku určitě byl. A taky potkávací a poznávací. Nevlastní otec (vlastně "strejda", tak proč to měnit ) a matka mě přemluvili, abych s nima šla do JAZZu. Vlastně nepřemluvili, já tam chtěla jít ještě předtim, ale oni pak byli zvaní, takže jsme šli dohromady. Poslední dobou jsme pořád někam zvaní. Tohle bylo kvůli křtu desky. Takovej letní den, normální horko, trocha hádek.Beze mě, já se totiž nehádám, nějak mě to nebaví, nebo to nemám v krvi, či co... . K večeru jsme tedy vyrazili. Přišli jsme tam, chvíli vybírali stůl a mezitím jsme si obejdnávali pití. Sedli jsme si k jednomu, vlastně ne jen tak ledajakému, ale mému nejoblíbenějšímu a pak mi přinesli pivo a kolu. JAZZ ROCk Café se začalo zaplňovat.

Pomalu přicházeli lidé, který už znám, a taky lidé, který ještě neznám. Všichni na sebe křičeli, zdravili se, objímali se, fotili se, předávali informace, zkušenosti, čísla, povídky. Představovali se. Fotky jsou přece památka na věčný časy. Nebo možná ještě na dýl. Já tam neměla nikoho, s kým bych se znala. A přece jen, sedět s rodiči u jednoho stolu při třech koncertech je trochu o krk. Po jistý době přišel zajímavej člověk. Vlastně jsme se neznali, nikdy jsme spolu nemluvili ani nic jinýho. Párkrát jsme se viděli, v JAZZu, v kině...

Aikami

Ty a Já. Sedíme na zídce, na takové, jako v každém městě. Jenže Ty jsi doma, ale já jsem pár set kilometrů od domova. Venku je ještě cítit dusno po parném dnu. "Za půl hodiny mi to jede domů", řekla jsem do prázdna."Nejezdi, buď tu o něco dýl", řekla jsi a propalovala mě těma tmavýma očima. Nemusela jsem se rozmýšlet dlouho, beztak na mě doma nikdo nečeká.

Čas plynul pomalu, což bylo poměrně přkvapující, vzhledem k tomu, že jsme se cítila dobře s ní po boku. Zapálily jsme si cigaretu s pozorovaly lidi kolem. Měly jsme podobný vkus, názory i myšlenkový pochody. "Mám na něco chuť", ozvala se najednou má společnice. Tak jsme se zvedly a zašly do blízkého non-stopu. Já nic nechtěla, o to víc mne přkekvapil její výběr. Koupila si olivy a Kofolu. Ani jedno z toho mi nic neříkalo. Když jsme zase usedly nalavičku, donutila mě olivu ochutnat a královsky se bavila mým kyselým výazem. Postupně mi olivy zachutnaly, tak moc zachutnaly, až mě to překvapilo. Nakonec pronesla "Buď olivy miluješ, nebo je nenávidíš" a já musim uznat, že na tom něco bude.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement