Přiznej vinu.

4. april 2012 at 21:10 | Nyuu-chan |  Bullshit
Každej, asi každej, má ve svym životě chvíle nebo okamžiky, kdy si uvědomí něco důležitého, dalekosáhého, převratného. Já mívám takový okamžiky u knížek nebo filmů. Říkám si, jak se všechno změní, jak si začnu vážit, víc, než dosud, toho, co mám. Ale nikdy to nedopadne. Nejspíš proto, že film nebo knížka neni život, kterej žiju. Je to někde mimo realitu, kde zůstávám často i já sama, ale ta skutečnost tomu uniká. Spíš to uniká skutečnosti, ale to je jedno.

Teď si říkávám, neboť jsem tak trochu in love, že si budu vážit toho, co mám. Užívat si každou minutu, pořád, všechno a naplno, ale pak mě začínají horzně štvát maličkosti, věci, se kterýma nic neudělám, chytám se každýho stébla, jako bych se topila, všechno beru vážně. Je to pro mě velká překážka, nemám na to, přeskočit jí. Proto pevně věřím a doufám, že někomu se to povede... já na tohle nemám, neni to můj cup of tea .

Nemá cenu sem dávat příklady, každýho štve něco jinýho, mám skvělýho boyfrienda a jsem happy, takže si vlastně nemám na co stěžovat. Problém je, že jsem šťastná, jen když tu je, ale to je málo. Když jsem doma, nemám náladu ani chuť něco dělat, prostě jenom přemýšlim, vzpomínám.

Za rok a půl vypadnu, vypadnu odsud a všechno tu nechám. Je mi to trochu proti srsti, já se toho nechci vzdát, ale bohužel budu daleko, a špatným věcem, jako třeba rozchodu, se nejspíš nevyhnu. Já to vidim možná moc černě, ale člověk musí bejt skeptickej, aby nebyl později zklamanej. V hloubi duše doufám, že se mi to vyhne, a že by to všechno mohlo pokračovat, protože je to fakt skvělý, ale... zkrátka uvidim.

Černá budoucnost jednou čeká na všechny, proto by si měl každej užívat života, co to jen jde. A na náladu...
Nikdy neni pozdě.


 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Aikami Aikami | 5. april 2012 at 12:01 | React

3:43
Vzhledem k tomu, že jsem před chvílí přišla domů a přes to, že jsem ztahaná jak pes, jsem si Tvůj příspěvěk musela přečíst. A jako napotvoru mi klekla baterka v mobilu, takže nemůžu ihned reagovat, takže tu ležim v posteli s kusem papíru a smolím svoje myšlenky mým škrabopisem. Někdo si může říct, že by to mohlo počkat do rána, ale NE, nemohlo. Protože ráno by moje pocity mohly být dozajisté jiné. Takže:
Život není jednoduchý, jak už jsme všichni mohli zjistit. A docela ráda bych věděla, co myslíš slovy "užívat si života plnými doušky". Nechápu, co tím chceš vlastně říct. Myslim, že je to prakticky nemožné. Už jen valná část lidí, kteří teď momentálně sedí doma nemají šanci si teď ten život užívat.. Čas jim proplouvá mezi prsty. Vlastně proplouvá mezi prsty nám všem. Navíc, my jakožto nejmladší dospělá generace nemáme šanci vědět pravý význam našich životů (aspoň ti starší to tvrdí). Nejspíš na to vše přijdeme ve chvíli, až bude na vše příliš pozdě. Přijdeme na to ve chvíli, kdy naše mládí bude minulostí a všem nám postupně dojde, že i přes to, že jsme se snažili, tak jsme si onen život plnými doušky neužili. Proto téměř uctívám myšlenku našeho veleváženého Murakamiho: "Musíme snít. Musíme snít, co to jen jde. Vkročit do světa snů a už se z něj nevracet, zůstat v něm navěky". Ani nevím, co tím chci přesně říct a navíc si myslím, že na nějaké hlunbokomyslné vnímání tohoto problému je přilíž pozdě, nebo spíš brzy ????? Každopádně, říkejme tomu třeba myšlenkový pochod jednoho opilého blázna.

Akorát jsem přepsala přesně do posledního slova, to co jsem napsala dnes v brzkých ranních hodinách. Přeber si to jak chceš, sama tomu moc nerozumím :)).

2 Nyuu-chan Nyuu-chan | Email | Web | 5. april 2012 at 22:04 | React

Hrozně se děsim toho okamžiku, až jednou zjistim, že jsem měla udělat něco úplně jinýho, že jsem měla jít do věcí, kterým jsem se třeba vyhýbala nebo naopak... smysl života by byl nadlouho, ale proč to řešit, když je tak obrovská náhoda, že jsme tady... se sněním mám problémy, protože realita je moc reálná a ošklivá...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement