Bílá lávka

1. april 2012 at 17:17 | Nyuu-chan |  Psaní o životě, kterej nemám
Zase jsme u těch dvou, co spolu seděli v malé restauraci s hudbou francouzských filmů z 60. let. Je hezký den, ráno byla trochu mlha, ale ta se s posunujícími se ručičkami vypařila kamsi, do nám neznáma. Slunce je povětšinou vidět celé, jen občas ho překryje malý mráček, který osaměle putuje oblohou. Nahoře je vítr, protože se právě tyto osamělé mráčky pohybují velice rychle.

Ve městě, ve kterém bydlí, je dlouhá bílá lávka, možná most, každopádně všichni vědí, že když na něm začnou skákat, most se rozhoupe. Je ve výšce takových deseti metrů a pod ním vede spousta kolejí. Nádraží je tu opravdu znamenitě rozlehlé. Z opačného konce, než na kterém stojím, jdou vedle sebe, ještě s takovým společenským odstupem dva lidé. Dívka v bílých letních lehkých šatech, s bílými balerínami na nohou. Nohy vypadají opálené, ale to jen mate vynález silonek, které se dnes nosí pořád. Na krku má červený šátek, vypadá jako pionýr za komunistů, ale to si nikdo neuvědomuje. Vlasy má dlouhé, hnědé, ale nahoře má světle plavý odrost. Řekla bych, že jí vlasy rostou velice rychle. I když jsou barvené, tak nejsou zničené, zřejmě to chtěla jen vyzkoušet. Je docela teplo, krásných 25 stupňů, ve kterých se zapotíte, když půjdete rychlou chůzí. Vzduch je poměrně těžký, čeká se na večerní bouřku. Chlapec, který jde po jejím boku, má džíny, jednobarevné, tmavě modré tričko a černé tenisky. Jdou asi půl metru od sebe a hledí stejným směrem, jako by se dívali na to samé, ale zdání klame. Chlapec dívce vypráví, a ona ho poslouchá, s tak velkým nadšením, že se noří do jeho příběhů, jako by to byla přikrývka její postele a chvílemi, vlastně teď už déle nevnímá tu všechnu krásu okolo. Chlapec dál nadšeně vypráví, má na tváři takový samolibý úsměv, máchá rukama, pro větší přesvědčivost. Dívka se také usmívá, občas přikyvuje a dál sní (s) příběhy chlapce.
Oba jdou pomalu, nikam nespěchají, mají přece celý život před sebou, a když ne život, tak alespoň celý den. Celý krásný den, který nejspíš zakončí nějakou přijatelnou restaurací a doprovodem dívky domů. I když se sebe ani nedotknou, je patrné, co se mezi nimi děje. Každá myšlenka, každé slovo, pohled, všechno je pod napětím, které, zdá se co nevidět, hodlá vybuchnout. Ale ještě ne dnes, Dnešek je krásný, nezkažený. Krásný, jako studánka v hlubokém lese.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Aikami Aikami | 1. april 2012 at 17:26 | React

Taková příjemná romantika za krásné jarní neděle. Ti dva ve Tvé fantazii/myšlenkách jsou vlastně šťastlivci, kteří mají možnost poznávat ten první, nezkažený pocit lásky. Docela jim to svým způsobem závidím :).

2 Nyuu-chan Nyuu-chan | Email | Web | 1. april 2012 at 19:18 | React

Ještě nezkažená, to je ono. Ale časem se úplně všechno změní, úplně všechno. Pak už na to koukáš úplně jinak. Dost mě to štve...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement