Dům z písku a mlhy

19. march 2012 at 21:01 | Nyuu-chan |  Názory
Už dlouho, velice dlouho jsem tenhle film, jako spoustu ostatních, odkládala. A taky jsem už několikrát litovala toho, že jsem se a to nekoukala dřív. Teď toho vážně lituju.

První věc, která mě zaujala, byla, že jsem nevěděla, k jaké straně se mám připojit, které straně mám fandit. Mladičké bělošce, která ztratila přítel, vlastně s ní jen nechtěl mít děti, nebo rodině Arabů, otci, který se své rodině o dvou dětech a manželce snaží vybudovat Americký sen.

Děj nehodlám popisovat, ten se dá najít vždycky, jde mi spíš o ty pocity. O konec filmu, který je od takových 80% dost náročný pro citlivého diváka, za kterého se považuji (samozřejmě to musí mít své kouzlo, žádná naivní komedie-romantický film mě obvykle nevezme) . Každopádně se obvykle libuji ve smrti (jen té hrané), ale tohle na mě působilo stísněně, vážně jsem tomu všemu věřila. Nešťastná shoda náhod a její důsledky, další důvod, proč bych to ruky nevzala normální zbraň. Proč bych nikdy nespolykala prášky a nepokusila se zabít. Film začíná a končí téměř stejnou scénou ale jinou "slovní zásobou". Právě teď mi připadá, že by se to vlastně celé mohlo opakovat pořád a pořád dokola.

Dobrosrdečnost, původně skrytá za kamenným srdcem. Opravdová láska tam, kde bych ji nečekala. Smůla narazit na pořádného partnera v Americe, jen na takového, který ničemu nevěří.

Dojalo mě to, i přes svých 131 minut, nenudila jsem se a ráda si to pustím znovu.
Trailer:
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement